HISTORIE
Za prvního usedlíka je považován Ingolfur Arnasson, který doplul z Norska na Island s několika loděmi v roce 874. Podle starého vikingského zvyku hodil před přistáním do moře zárubeň domku, jenž v Norsku opustil. V místě, kde ji pak vlny vyplavily na břeh, založil svůj dům. Nyní se zde rozkládá Reykjavík a letopočet 874 je považován za symbolický počátek islandských dějin.
V dalších letech následovaly Ingolfura tisíce Vikingů. Zajímavé bylo zabírání území: muž zde mohl zabrat tolik půdy, kolik obešel za den s hořící loučí. Tu si ale mohl odpálit vždy jen uvnitř území, které chtěl zabrat, a tyto ohně musely být viděny ze sousedních dvorců. Pokud se jednalo o ženu.patřilo jí tolik půdy, kolik obešla za den s teletem na uzdě. Do dnešní doby se dochovala nejen jména prvních usedlíků, ale i půldruhého tisíce původních názvů.
V roce 930 se poprvé sešel Althing - celozemský sněm. Tím vznikl nejstarší parlament světa, který - s výjimkou období 1800 až 1843 - zasedá dodnes.
Život na Islandu byl od počátku osídlení bojem o přežití. Obyvatelstvo, vystavené krutým klimatickým podmínkám a přírodním katastrofám, stálo několikrát téměř na pokraji záhuby, zejména v 15. a 18. století. Po silných erupcích sopky Laki, hladomoru a epidemiích došlo k veřejné diskusi, jestli je vůbec možné ostrov dále obývat. Dánský král dokonce přikázal evakuaci, ale hrdí Islanďané přestěhování odmítli.
V roce 1262 Islanďané ztratili svoji nezávislost násilným podřízením norské koruně. Poté v roce 1387 si dánský král podřídil Island společně s Norskem.
Následujících 500 let Islanďané nazývají dobou temna, protože dánská nadvláda je odsoudila do postavení druhořadých poddaných bez jakýchkoliv práv.
Od poloviny 19. století začal Island postupně získávat politickou i hospodářskou autonomii. V roce 1874 obdržel Althing právo rozhodovat o vnitřních záležitostech, přesto ještě na přelomu století byla celková situace v zemi bídná. Ostrov měl zaostalé zemědělství, pouze několik kilometrů sjízdných silnic, průmysl zcela chyběl. Nestála zde jediná nemocnice, jediná vysoká škola a většina ostrovanů bydlela v drnových domcích.
V roce 1918 uznalo Dánské království nezávislost země v rámci personální unie, v jejímž čele zůstával dánský král. Když v dubnu 1940 Německo napadlo Dánsko a Norsko, Velká Británie se začala obávat, aby invaze nepokračovala na Island. V případě napadení by se ostrované nemohli bránit, jelikož neměli armádu, ale pouze 80 neozbrojených příslušníků policie. Od 10. května začaly v Reykjavíku přistávat britské lodě a během krátké doby se vylodilo přes 30 tisíc vojáků. Britskou armádu zde později vystřídala americká, takže na konci války na Islandu bylo více Američanů než původních obyvatel.
Právě přítomnost briských a zejména amerických vojáků obrovsky urychlila proces modernizace ostrovního života. V roce 1944 lidové referendum rozhodlo, že v Kodani nevládne král, nýbrž Němci, a Island má tudíž právo svazek s Dánskem zrušit. Na místě, kde vznikl parlament, byla 17. června vyhlášena nezávislá republika.
Od té doby Island urazil neuvěřitelnou cestu téměř ze středověku do moderní doby.
Stal se synonymem pro bohatství, někteří hovoří o islandském zázraku.
Island patří k zemím s nejvyšší životní úrovní.
NÁBOŽENSTVÍ
Ačkoliv Islanďané (původně pohané) přijali křesťanství v roce 999, zdaleka se liší od "evropského křesťana". Mnoho obyvatel Islandu je i dnes přesvědčeno, že v sopečných kráterech a v ledovcích, na lávových polích a v gejzírech se skrývají neviditelní tvorové, o nichž se vypráví ve starých ságách. V podstatě každá rodina má svého dobrého trola či skřítka, který ji ochraňuje od zlých sil. V některých pro ně mají na oknech přichystané dobroty. Na vykládání snů nevěří jen asi 10% Islanďanů. Víra v nadpřirozené bytosti zasahuje do dnešního života silou pro Evropana nepochopitelnou. Například v roce 1988 byla zrušena výstavba silničního tunelu, při jehož stavbě obyvatelstvo trpělo silnými dešti a dokonce došlo k dvěma sesuvům půdy. Domorodci totiž došli k čistě islandskému řešení, že ve skále bydlí skřítkové. Drsnost, nevlídnost a zvláštnost přírody ovlivnily i myšlení a vztah k životu. Islanďané jsou spokojení, přímí, nehašteřivý, méně náchylní ke zločinům, velmi pohostinní a přátelští k cizincům.
OBYVATELSTVO
Obyvatelé Islandu jsou většinou potomky Seveřanů a Keltů (94 %), 6 % jsou cizinci, zejména Asiatky, pracující v mrazírnách a rybích konzervárnách.
Na Islandu žilo dne 1. října 2007 312 851 obyvatel. Hustota osídlení je nízká (2,5 obyv./km2) a nerovnoměrně rozdělená: asi 60 % obyvatel žije v oblasti Reykjavíku, vnitrozemí je liduprázdné. Střední délka života je 34 let, ženy/muži se dožívají v průměru 83/78 let, na Islandu žije nejvíce stoletých lidí na světě. Životní úroveň je mimořádná (HDP na osobu 38 000 USD), přes 75 % lidí má vlastní dům a auto. Vysoké jsou i daně (přibližně 50 %), z nichž se financuje velkorysá sociální síť, takže na Islandu nejsou žebráci ani bezdomovci. V zemědělství pracuje 5 %, v rybolovném a ryby zpracujícím průmyslu 12 %, ve strojírenství 12 %, ve stavebnictví 11 % a ve službách 60 % obyvatel. Nezaměstnanost je 1,3 %. Školní docházka je povinná od 6 do 15 let, na ostrově je 213 základních, 42 středních a 5 vysokých škol.